Autorské právo nechrání výrobek jen proto, že je nový, zdařilý nebo vizuálně působivý. Než soud začne porovnávat výrobek žalobce s výrobkem konkurenta, musí určit, co přesně má být autorským dílem.
Je chráněn výrobek jako celek? Pouze jeho část? Konkrétní dekorace? Nebo určitá kombinace jinak běžných prvků?
Tuto otázku velmi dobře ilustruje spor o dekory broušeného skla Páv a Gotika, kterým se zabýval Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. 23 Cdo 55/2024.
Spor o dvě dekorace broušeného skla
Žalobcem byl výtvarník působící v oboru broušeného skla. Vytvořil dvě dekorace označované jako Páv a Gotika, které byly používány na skleněných vázách a dalších výrobcích.
Žalované společnosti později vyráběly a prodávaly vlastní broušené sklo. Podle žalobce byly na těchto výrobcích bez jeho souhlasu použity právě dekory Páv a Gotika. Domáhal se proto ochrany autorských práv a současně uplatnil nároky z nekalé soutěže.
Jednotlivé prvky, ze kterých se obě dekorace skládaly, nebyly nové. Šlo o klasické brusičské prvky takzvaného bohatého brusu, které se ve sklářství používaly již dříve.
Spor proto nebyl o tom, zda žalobce „vynalezl“ jednotlivé brusy. Rozhodující bylo, zda může být chráněn způsob, jakým je vybral, uspořádal a zkombinoval.
Váza, dekor, nebo jednotlivé brusičské prvky?
Odvolací soud formuloval předmět ochrany poněkud nejednoznačně.
Samotné dekory označil pouze za myšlenku díla a za autorské dílo považoval až broušené sklo v podobě vázy s dekorem Páv nebo Gotika. Originalitu však současně nalezl právě v unikátní kompozici a kombinaci tradičních brusičských prvků použitých na sklářském výrobku.
Na jedné straně tedy pracoval s vázou jako hotovým výrobkem. Na druhé straně umístil vlastní tvůrčí přínos žalobce do kompozice dekorace.
Nejvyšší soud vysvětlil, že tato formulační nejasnost nemusela změnit výsledek sporu. Autorské právo se totiž nevztahuje pouze na dokončené dílo jako celek. Samostatně může chránit také jeho část nebo vývojovou fázi, pokud sama splňuje podmínky autorskoprávní ochrany.
V tomto případě mohly být chráněným předmětem části vzhledu skleněných váz tvořené výbrusy Páv a Gotika. Nebylo rozhodující, zda šlo o samostatná dokončená díla, nebo o chráněné části výsledných výrobků.
Podstatné bylo, že byly vyjádřeny v objektivně vnímatelné podobě a že chráněný tvůrčí přínos spočíval v konkrétní kompozici tradičních brusičských prvků.
Známé prvky mohou vytvořit chráněné dílo
Jednotlivé brusičské prvky patřily do obecného fondu. Nikdo si je proto nemohl přivlastnit a zakázat ostatním sklářům jejich používání.
To však neznamená, že výsledek sestavený ze známých prvků nemůže být chráněn vůbec.
Autorské dílo může vzniknout také originálním výběrem, uspořádáním a kombinací prvků, které samy o sobě chráněné nejsou. Rozhodující je konkrétní podoba výsledku, nikoliv původ jednotlivých stavebních kamenů.
Podobný princip lze uplatnit i u dalších výrobků. Samotné použití kapes, švů, barevných ploch, geometrických tvarů nebo běžných dekorativních motivů zpravidla nikdo monopolizovat nemůže. Jejich konkrétní kompozice však může být výsledkem tvůrčích rozhodnutí autora.
Rozsah ochrany pak odpovídá právě této kompozici. Její autor nezískává výlučné právo k jednotlivým prvkům, obecnému stylu ani použitému tématu.
„Jedinečnost“ není totéž co novost
České soudy v případu Páv a Gotika pracovaly především s požadavkem jedinečnosti výsledku tvůrčí činnosti autora. Nejvyšší soud jejich závěr akceptoval s tím, že jedinečnost vyplývala z unikátní kompozice a kombinace klasických brusičských prvků.
V současnosti je ale vhodné stejnou otázku vyjádřit prostřednictvím unijního pojmu originality.
Podle judikatury Soudního dvora EU, zejména rozhodnutí Cofemel a pozdějšího rozsudku ve spojených věcech Mio a Konektra, musí být chráněný předmět dostatečně přesně a objektivně identifikovatelný a musí být autorovým vlastním duševním výtvorem.
Originalita je dána tehdy, pokud se v díle projevují svobodná a tvůrčí rozhodnutí autora. Nestačí proto pouze zjistit, že autor měl několik možností. Je třeba také určit, zda se jeho tvůrčí rozhodnutí skutečně projevila ve výsledné podobě díla.
Naopak nestačí pouhá řemeslná zručnost, vynaložené úsilí nebo estetická působivost výsledku. Autorské právo také nevyžaduje novost v tom smyslu, v jakém ji známe u průmyslových vzorů.
Známé prvky tedy originalitu automaticky nevylučují. Mohou však zúžit prostor, ve kterém lze hledat vlastní tvůrčí přínos autora. U děl sestavených z tradičních prvků proto zpravidla nebude chráněn samotný výběr tématu nebo použití běžných tvarů, ale až jejich dostatečně konkrétní tvůrčí uspořádání.
Proč přesné vymezení díla rozhoduje o rozsahu ochrany?
Rozdíl mezi ochranou celé vázy a ochranou konkrétní kompozice dekorace není pouze terminologický.
Pokud by bylo autorským dílem pouze celé provedení konkrétní vázy, musel by se zásah posuzovat ve vztahu k tomuto celku. Změna tvaru skleněného výrobku by pak mohla mít pro výsledek sporu zásadní význam.
Pokud je však chráněným předmětem samostatně identifikovatelná kompozice dekorace, může být tato kompozice neoprávněně použita také na výrobku jiného tvaru.
Na druhou stranu nelze ochranu konkrétní kompozice rozšířit na všechny výrobky používající tradiční brusičské prvky. Takový výsledek by autorovi poskytl monopol i na prvky, které musí zůstat dostupné ostatním.
Přesné vymezení díla proto určuje nejen to, zda ochrana vznikla, ale také kde končí.
Co musí být převzato?
Ani po určení chráněného díla nestačí konstatovat, že dva výrobky vypadají podobně.
U zásahu do autorského práva je třeba zjistit, zda byly v pozdějším výrobku rozpoznatelně převzaty právě ty prvky, ve kterých se projevují původní tvůrčí rozhodnutí autora.
V případě Páv a Gotika soudy dospěly k závěru, že žalované použily chráněné kompozice na vlastních sklářských výrobcích. Žalobce proto v rozhodující části se svými autorskoprávními nároky uspěl.
Nejvyšší soud ponechal tyto závěry v platnosti. Současně potvrdil, že ochrana může náležet i části vzhledu výrobku, pokud tato část sama splňuje podmínky autorského díla.
Výsledkem však nebyl monopol na tradiční brusičské prvky. Chráněn byl vlastní tvůrčí přínos autora vyjádřený jejich konkrétním výběrem, uspořádáním a kombinací.
Co z případu plyne?
První otázka ve sporu o kopii výrobku by neměla znít:
„Jak moc jsou si oba výrobky podobné?“
Nejdříve je třeba určit, co je autorským dílem.
U výrobků užitého umění nemusí být chráněn celý fyzický výrobek. Autorské dílo může spočívat pouze v určité části jeho vzhledu nebo v konkrétní kompozici prvků, které jsou jednotlivě volně použitelné.
Teprve potom lze posoudit, zda konkurent převzal právě tento chráněný tvůrčí přínos.
Případ Páv a Gotika tak ukazuje dvojí hranici autorského práva. Známé prvky a obecný styl musí zůstat volné. Jejich konkrétní originální uspořádání však chráněno být může.
